Příběh a historie školy

Poslání školy

Naši školu - více než cokoliv jiného - vnímáme jako základní horolezecký tábor. Bezpečné místo, ze kterého děti hravě nalézají cesty k vrcholkům hor s názvy Pevné zdraví, Čistá planeta a Naplňující životní kariéra. Právě proto v naší škole kromě kvalitního vzdělání klademe důraz na spolupráci a tvořivé i ekologické aktivity. Ty pak u dětí svobodně rozvíjí nejenom respektující vztah ke svému okolí, ale především k sobě samému.

Umístění školy

Naše škola stojí v centru Hradce Králové, 100 m vlevo přijíždíte-li na známou křižovatku U Koruny ze směru Gočárovou třídou od Ulrichova náměstí. S umístěním školy souvisí i dobrá dostupnost městské hromadné dopravy, vlakového nádraží a terminálu autobusového nádraží.

Naše Základní škola Habrmanova sousedí s ZUŠ Habrmanova, se kterou máme velmi dobré vztahy, spousta našich žáků uměleckou školu navtěvuje.

Základní škola Habrmanova má 2 budovy, v hlavní budově probíhá výuka a v budově družiny, která je vzdálena cca 60m je i jídelna. Vychovatelky družiny zajišťují dozor nad žáky při přecházení z jedné budovy do druhé.

Ve školním roce 2010/11 o letních prázdninách proběhlo zateplení školy, které spočívalo ve výměně oken a zateplení budovy. Škola má teď novou fasádu v tónech zelené barvy. V následujícím roce se rekonstruovaly stoupačky a škola se stále modernizuje.

Historie školy

V současnosti škola sídlí ve dvoupatrové budově z let 1965-1967, která je napojena na původní školní budovu z roku 1898. Ulice Habrmanova, původně Školská, nesla za druhé světové války název Komenského, do začátku devadesátých let se jmenovala Maxima Gorkého a tento název nesla i škola. Stará novorenesanční budova byla postavena jako jednopatrová podle návrhu arch. Č. Křičky, v roce 1906 bylo přistavěno druhé patro. V budově působila nejdříve chlapecká a dívčí obecná škola, po roce 1940 se o prostory dělila nově založená měšťanská škola s obecnými školami, později s učňovskou školou. Od školního roku 1975/76 ve staré budově sídlí Základní umělecká škola (dříve LŠU). V nové budově sídlilo vedle Základní školy v letech 1992 až 1998 Soukromé jazykové gymnázium.

Počátky školy

Na přelomu století se začal bouřlivě rozvíjet nejen historický Hradec Králové, ale i okolní obce. Tento rozvoj si vyžádal mimo jiné i vznik nových škol. V devadesátých letech minulého století byla otevřena na Pražském předměstí obecná škola. V roce 1940 vznikla zásluhou obecního zastupitelstva měšťanská škola s dvěma třídami chlapeckými a jednou dívčí, v prvním roce ji navštěvovalo 100 dětí. O budovu se musely dělit školy obecné s měšťanskou, vyučování probíhalo i na tehdejší radnici. V roce 1941 byla škola přejmenována na hlavní, navazovala na čtvrtý ročník obecné školy, byla určena jako škola výběrová, kam mohlo postoupit asi 35 procent dětí z obecných škol. Ve školním roce 1941/42 navštěvovalo školu již asi 400 dětí ve čtyřech třídách. V roce 1945 byla škola rozdělena na chlapeckou a dívčí, v roce 1948 podle zákona o jednotné škole byla změněna na školu II. stupně, v roce 1952 přejmenována na 4. střední školu v Hradci Králové, v roce 1960 na základní devítiletou školu.

Ředitelé školy

1940 1941 Josef Zámečník, Josef Veselý
1941 1951 František Rejchrt
1951 1953 Václav Sovák
1953 1957 Adolf Bednář
2008 současnost Jiří Šimek

Škola od roku 1987 v bodech

  • Ve školním roce 1987/88 byla na škole zavedena rozšířená výuka hudební výchovy.
  • V roce 1992/93 vzniklo První soukromé jazykové gymnázium jehož zřivatelem byl Ladislav Bartůška, tehdejší ředitel základní školy. Sídlo této školy bylo v budově základní školy. Třídy základní školy byly proto slučovány a žáci převáděni do jiných škol. V důsledku toho klesl počet žáků ve školním roce 1994/95 na 242.
  • V roce 1994 byl ředitel školy Ladislav Bartůška odvolán. Od 1.4. 1994 byl jmenován do funkce ředitele školy Jiří Záleský.
  • V prosinci roku 1996 rozhodla rada města o tom, že v budově zůstane pouze základní škola a gymnázium se musí do roku 1998 přestěhovat jinam. Počet žáků a tříd se začal zvyšovat.
  • Od 1. ledna 1999 získala škola právní subjektivitu.